Sdílet špičkové hodiny a zvát odborníky ze světa. Školský náměstek hejtmana Arnošt Štěpánek v rozhovoru vysvětluje, jak posunout krajské školy. Přinášíme kompletní přepis.
Distanční výuka za covidu nám ukázala, že moderní školství může fungovat i na vzdálenost tisíců kilometrů, jak říká náměstek hradeckého hejtmana pro školství Arnošt Štěpánek. V rozhovoru pro MF DNES vysvětluje, proč kraj zřídil příspěvkovou organizaci na podporu škol Kkivi i jak chce posunout výuku do třetího tisíciletí. „OECD říká, že dnešní absolventi pětkrát za život změní profesi. Teze, že se vyučím zámečníkem a půjdu do důchodu jako zámečník, už prostě padla. My dnes vychováváme děti do budoucnosti, o které nikdo z nás vůbec nic neví,“ upozorňuje Arnošt Štěpánek.
Od září slouží krajské středisko Kkivi, proč ho kraj nebo spíše školy potřebují?
Zkratka znamená Královéhradecký krajský institut pro vzdělávání a inovace. Má podporovat sdílení učitelů, spolupráci učitelů, zapojit žáky do vzdělávání a poskytovat nadstavbu v neformální části vzdělávání. Dnes ho budeme slučovat se Školským zařízením pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, aby to bylo v jednom komplexu služeb pro školství.
Funguje dnes spolupráce mezi učiteli?
Učíme se to. Když jsem před dvěma lety přišel, řekl jsem tři základní slova: sdílení, spolupráce, chytré užívání moderních technologií. Ve firemním prostředí zavelíte a všechno se změní, protože prostě máte tu moc, ale systém vzdělávání je jako velká loď. Zaoceánský parník, kde nemůžete kormidlem otočit o 90 stupňů, protože loď na to není připravena. Je tu obrovská spousta souvislostí a já se učím je respektovat a dělat dílčí změny. Spolupráci rozbíháme.
Tedy zatím nefunguje?
Byl jsem v Rychnově, kde paní učitelka připravila krásnou únikovou hru. Ptal jsem se jí, kolik s tím strávila času, a tvrdila, že celý víkend, i když si myslím, že ještě druhý mi zatajila. Tato jedna špičková hodina připravená jako počítačová úniková hra, na které učila předpřítomné časy, skončila u ní ve třídě. Přitom kdybychom fungovali dobře jako systém, můžeme ji sdílet napříč územím. Tu její hodinu si půjčí na ostatních školách a mohou poslat nějakou zase jí podobnou zajímavou hodinu. To nám úplně nefunguje. Když budeme spolupracovat a budeme chytře distribuovat úlohy, systém vzdělávání bude na konci lepší.
Podobné snahy už tu přece byly.
Zkoušel to uchopit stát prostřednictvím metodických kabinetů SYPO. Skupina odborníků vytvořila vzorové metodiky a výukové materiály, ale bohužel učitelé s nimi pracují velmi vzácně, a dokonce o nich často ani nevědí. Myšlenka to nebyla špatná, ale myslím, že na centrální úrovni to vlastně ani nemůže jít. Je třeba navázat spolupráci učitelů. Věříme, že akorátní rozměr jsou obce s rozšířenou působností, kde se mohou znát, mohou spolupracovat a sdílet si věci navzájem. Jsou to skupiny kolem dvaceti lidí.
Jak chcete spolupráci nastartovat?
Zatím jsme ve velmi limitovaném módu. Jako první jsme připravili krajskou akreditaci Erasmu plus. Jedním z klíčů ke zkvalitnění vzdělávání je poslat učitele a žáky do světa. Když jsme se ptali, proč se tak neděje, často je tím blokem administrativa. Vzali jsme ji proto na sebe a čekáme, jak to dopadne. Jsme první z krajů. My nakontaktujeme partnerské školy ve světě, které mají stejné zaměření, a od učitelů a žáků jediné, co chceme, je, aby jeli do světa. Jde i o mentální změnu. Donedávna jezdili na Erasmus talentovaní žáci s výbornou angličtinou. Jenže pro ně to není tak velká změna, protože angličtinu znají. Já tam ale potřebuji dostat i děti z posledních koutů kraje, které v rodinném DNA nemají, že by chtěli do zahraničí. Pro ně je to naprosto transformační zkušenost. Někam se dostanou a zjistí, že obstojí. Dnes to vidíme na malém formátu česko-polské spolupráce. Děláme gastronomická setkání Čechů a Poláků a žáci z Teplic nad Metují vaří špičkovou gastronomii. Oni se s Poláky domluví rukama, nohama, nemají správné časy, ale to není podstatné. Budují si jazykovou kompetenci a to je to, co potřebujeme, ukázat jim: Můžeš! Můžeš obstát, můžeš cestovat a být kdekoliv v Evropě.
Souvisí to i s plánovanou redefinicí vzdělávacích plánů?
My dnes potřebujme mít nové kompetence, potřebujeme děti vzdělávat, ale o jejich budoucnosti nikdo z nás nic neví. Před 25 lety tady nebyl žádný mobilní telefon, žádný internet. Technologie dnes umí daleko víc věcí, kompletní vědění světa máte ve svém telefonu a to zásadně mění požadavek, co se má ve školách učit. Svět je dnes tak složitý, že musíme pracovat i s tím neznámem. To bude obrovskou výzvou nejen pro vzdělávání.
Umíte si představit, kde budem za pětadvacet let?
Umím si představit obrovskou spoustu budoucností, včetně těch technologicky velmi pokročilých. Třeba bude mít každý žák svého osobního vzdělávacího robota, jenž mu bude přednášet látku dokonce formou, která toho žáka nejvíce baví. Vybere z učitelů, jak to ten žák potřebuje slyšet, dá mu individuální testy související s jeho osobním progresem, na témata, která ho baví, aby ho to bavilo ještě víc. Kdybychom dali do kupy inženýry, technologicky to umíme už dnes.
Když jsme u technologií, počítáte s tím, že byste mezi školami sdíleli třeba i stroje nebo výkonné počítače?
Jestli bude v budoucnu potřeba poskytovat nějaké technologie nebo pomůcky, to se hledá. Dnes to saturujeme z rozpočtových věcí a školy si je pořídí samy. Něco děláme z evropských projektů, ale tam je obrovskou výzvou, jak je udržet dál. Mě často mrzí, když vidím, že evropské peníze skončí a my to z rozpočtu nejsme schopni udržet.
Z toho mi vychází, že sdílení techniky se nakonec nevyhnete.
Zatím nemáme recept, jak s těmi zdroji pracovat. Technologie jsou dnes čím dál dražší a my si nemůžeme dovolit mít je v kraji vícekrát. Hledáme, jak je chytře využít. Je otázkou, jestli je lepší vzít třeba grafické stanice a převézt je do školy, nebo jestli je lepší spojit děti a převézt je tam, kde technologie jsou. Obojí bude někde fungovat. Současně dnes nejsou limitem technologie, ale lidé, kteří s nimi dokážou pracovat tak, aby to děti bavilo. Typově – teď jsme měli hackathlon, kde děti programovaly s krajskými daty. Bylo tam šedesát skvělých programátorů z druhých a třetích ročníků, kteří jsou dnes na limitu toho, co jim jejich střední škola dokáže nabídnout. Už nemá nikoho, kdo by je dokázal posunout dál. Kdo se dnes do něčeho zapálí, nakouká si videa na YouTube, najde si světovou komunitu a za pár nocí vystřelí, protože ho to chytlo. My potřebujeme ve školství děti chytit a pospojovat.
K tomu ale potřebujete špičky v oboru.
Vidím prostor třeba pro nějaký víkendový set up kurz na programování, dostanou nalejvárnu a potom kombinací nějakých distančních činností – a spolupráce mohou měsíc probíhat. Pak se mohou znovu potkat a jít na další úroveň. Tato forma distanční práce a spolupráce je pro celou řadu studentů velmi zajímavá. Tyto metody už tu jsou, k tomu nepotřebujeme nic zásadního. Špičkový grafický tablet dnes stojí 20 tisíc, to není žádná překážka, ale potřebuji mít někoho, kdo má to know-how. To však mohu sdílet po celém kraji a díky tomu to i ty profíky baví. Není to jako ve třídě, kdy tři děti to zajímá, pět jich to bere a zbytek je tam do počtu.
Jsou ochotní k takové spolupráci lidé z praxe?
Je tu spousta těch, kteří tomu rádi dají kus svého času. Spousta firem uvolňuje své lidi na podobný druh činností a jsou to špičkoví odborníci. Já tím spojím dvě roviny: vzdělávání a inspiraci. Člověk z praxe ukáže dětem svůj životní příběh, ukáže jim, čím vším mohou být. To je další prvek, který dnes školství vlastně moc nedělá. Je to výzva: přivést do škol inspiraci z venku, čerstvou krev, která má drajv a chce ho dětem předat. To je to, co nás covid skutečně naučil.
Už vám to funguje?
Jsme domluveni, že v lednu u nás bude mít přednášku a workshop kluk, který kreslil stroj pro Jamese Camerona do Terminátora. Je z Česka. Přednáší všude po světě a i když nemá čas, online ho sem dostanu. Fyzicky mi den nedá, ten nemá, ale online hodinu a půl pro moje studenty mi dá a já jeho přednášku dokážu rozvysílat do šesti škol v našem kraji. A také dokážu k němu dostat otázky. On přitom může být klidně v Anglii, v Americe, to je jedno. Otevírá se nám nový svět získávání znalostí a sdílení věcí mezi sebou.
Vyšlo v Mladé frontě DNES v sobotu 19. listopadu 2022